Rád čtu a jako jedinec narozený na pomezí generací X a Y pak v drtivé většině případů volím knihy v klasickém tištěném provedení. Prostě a jednoduše si pozvolna buduji svou vinnou knihovnu a těší mě, když si čas od času jen tak vytáhnu některý svazek a prolistuji pár stránek nebo konkrétní kapitolu. Mým posledním přírůstkem do sbírky knih o víně, je zajímavá a obsáhlá publikace The New French Wine, od amerického autora Jonna Bonného. Doporučuji všem, kdo mají francouzská vína jako součást jídelníčku i těm, kdo chtějí do tohoto světa teprve proniknout.
Vzhledem k historii a velikosti vinařské Francie asi tušíte, že kniha The New French Wine nebude literární jednohubka na dva večery s lahví Pinotu. Ve skutečnosti se jedná o komplet dvou svazků, přičemž první se věnuje popisu jednotlivých vinařských oblastí Francie a některým tematickým odbočkám, jako je například francouzský apelační systém, který podle mnohých už nefunguje tak, jak má. Největší prostor dostává s 60 stranami Burgundsko, ale na své si přijdou i fanoušci méně známých regionů, jako například Jura nebo Savojsko. Speciální kapitoly pak nabízí pohled na některá aktuální témata, jako jsou naturální vína nebo dopady změny klimatu.
Druhá kniha je věnována profilům nejzajímavějších vinařství z té či oné části Francie, se zaměřením na tipy na neokoukaná nová jména. Vinařství, která z pohledu autora symbolizují „novou moderní Francii.“ Vinaři, kteří se nebojí dělat vína mimo rigidní apelační pravidla, experimentovat s odrůdami, typem nádob pro zrání nebo přístupem k výrobě vín. Sečteno a podtrženo obě knihy tvoří 800 stran velkoformátového čtení.
Jon Bonné přináší odvážný, ale fundovaný pohled na současnou podobu francouzského vinařství, ve kterém probíhá jakási „tichá revoluce“. V jejím důsledku nebyl svět francouzských vín nikdy zajímavější a pestřejší. Bonné si všímá ekologických přístupů, biodynamiky, minimalismu ve sklepě i renesance zapomenutých odrůd. Pokud v roce 2003 byly ve Francii jen 2 % organických vinic, po patnácti letech jejich podíl narostl pětinásobně. Každý region – od Alsaska po Korsiku – je podán jako příběh s vlastní zápletkou a vývojem.
Jednotlivé vinařské oblasti Francie se často nachází ve velmi odlišných pozicích, někde vinaři pro velkou poptávku „nestíhají lahvovat“, jinde se zástupci regionu snaží najít novou pozici ve světě vína. Vždy jde o příběh prošpikovaný komentáři a myšlenkami lokálních vinařských osobností. V úvodu kapitoly o Alsasku tak například Jean-Michel Deiss na adresu vín tohoto regionu říká: „Jsme úplně passé. Jsme totálně zastaralí.“ O pár stránek dál se dozvíte, proč tu pořádně nefunguje systém Grand Cru vinic a jak je těžké najít konsenzus ohledně suchosti místních vín. Otevírají se další podtémata, jako zda má mít Alsasko systém Premier Cru?
Kniha je srozumitelně napsaná, nabízí spoustu příležitostí k zamyšlení nad komplexnějšími tématy, současně v každé z kapitol nechybí základní fakta a geografické údaje o jednotlivých vinařských regionech a jejich historii, které potěší i začínající milovníky vín. Na autorovi je vidět, není žádným nováčkem. Jon Bonné je uznávaný americký vinařský publicista a editor, známý především ze svého působení v San Francisco Chronicle, ale výrazně se proslavil také knihou The New California Wine, kde podobným způsobem zmapoval generační obměnu v kalifornském vinařství.
Knihu The New French Wine pravděpodobně nepřečtete na jeden zátah, i já si ji stále dávkuji po částech. Každopádně se k ní rád vracím a věřím, že tak budu činit i v budoucnu, kdy mi bezesporu bude sloužit jako skvělý zdroj informací ke konkrétním tématům.
Na začátku léta je možná příliš brzo na tip na dárek pod stromeček, ale pokud máte kolem sebe někoho zapáleného do francouzských vín, třeba si na tento příspěvek začátkem prosince vzpomenete.
