Kvalita českých vín stoupá. Mladí vinaři, kteří cestují a mají širší rozhled, mění prostředí.
Na konci srpna navštívila Českou republiku jediná česká Master of Wine, Lenka Sedláčková, která ve Valticích přednášela o britských a řeckých vínech v rámci vzdělávacího semináře Národního vinařského centra. A jak jsem již předeslal v uplynulé reportáži z této akce, s Lenkou se nám podařilo domluvit i rozhovor. Rozhovory navíc neposkytuje příliš často, o to víc si ceníme jejího drahocenného času. O její profesní dráze, cestě k titulu Master of Wine či názoru na česká vína se dočtete více níže.
Lenko, kdy jste se poprvé začala zajímat o víno – a co vás na něm tehdy fascinovalo?
Bylo to kolem roku 2004. Přitahovala mě ta vůně a chuť, a tak jsem si začala kupovat různé láhve domů na ochutnání. Bydlela jsem tehdy nedaleko jednoho obchodu s vínem a pravidelně jsem tam chodila na degustace. Fascinovalo mě na víně hlavně to, jaké příběhy vypráví – s vínem se můžete vrátit do minulosti, zároveň je o lidech, o přírodě a prostředí, ve kterém vzniká.
Mohla byste se ohlédnout za vaší dosavadní profesní cestou ve vinařském oboru? Jaké byly vaše začátky, kde jste začínala a kde působíte nyní?
Začalo to u degustací v mém místním obchodě s vínem. Byla jsem velmi zvědavá a kladla spoustu otázek, až mě nakonec majitel pozval, jestli bych tam nechtěla pracovat a učit se. V té době jsem hledala směr své profesní kariéry – chtěla jsem něco jiného než klasickou kancelářskou práci.
Během práce v obchodě jsem udělala první zkoušky WSET a pak přešla na obchodní pozici, konkrétně do Fields, Morris & Verdin (součást Berry Bros. & Rudd), jednoho z nejuznávanějších dovozců vín ve Velké Británii. Postupovala jsem rychle, nakonec jsem byla zodpovědná za marketing a později i za správu agentur. Současně jsem dokončila WSET Diploma a v roce 2012 jsem začala studovat titul Master of Wine, který jsem složila v roce 2016.
V roce 2020, během pandemie, BBR výrazně omezilo provoz obchodního oddělení a propustilo asi 42 lidí. Já už tehdy plánovala novou výzvu, a tak jsem se přidala k Bancroft Wines spolu s dalšími čtyřmi kolegy. Přivedli jsme s sebou do Bancroft Wines asi 55 vinařství. Dnes vedu tým Brand managementu, mám na starosti nákupy z centrální a východní Evropy, španělská a italská top vinařství a sherry, a navíc pečuji asi o 20 klientů z různých prodejních kanálů.
Jak vypadá váš typický pracovní den?
Je hodně pestrý, protože moje práce zahrnuje různé aktivity. Někdy představuji zákazníkům nová vína, jindy jdu do michelinské restaurace ochutnávat nová vína s head sommelierem. Další den připravuji nabídku nebo píšu zprávu o novém ročníku pro jedno z našich špičkových vinařství. Velkou prioritou je i plánování značek a aktivit pro naše hlavní partnery. A pak jsou tu samozřejmě nákupní cesty po Evropě – nebo třeba do Kalifornie.
A jak vlastně probíhá proces zařazení nového vinaře do portfolia společnosti Bancroft Wines? Podle čeho se rozhodujete?
Žádný pevný vzorec neexistuje – jde spíš o příležitost nebo o vyplnění mezery v portfoliu. Silně se soustředíme například na Španělsko, ale já se nejvíce zajímám o nastupující regiony, jako je střední a východní Evropa, a hlavně Řecko. Zajímají mě vzácné a autochtonní odrůdy; o řecká vína z francouzských hroznů bych nestála, protože v Británii je poptávka spíš po autenticitě.
Klíčový je poměr kvality a ceny. Vína musí být správně naceněná, jinak v britském vysoce konkurenčním prostředí neobstojí. To bývá často složité – ne každé vinařství rozumí detailům nákladové struktury britského trhu, a tak je často potřeba vyjednávat.
Stylově hledám vína svěží a s osobitá – často s nižším alkoholem, čistá (bez vad), dobře vyrobená, ale ne přehnaně technická. A vždy vhodná k jídlu.
Co vás vedlo k tomu, že jste se rozhodla usilovat o titul Master of Wine? Jak dlouhá a náročná ta cesta byla?
Zpočátku jsem o tom vůbec neuvažovala – zdálo se to nedosažitelné a MW jsme měli spíš v úctě jako něco téměř nedostižného. Ale když jsem začala chodit s mým nynějším manželem, který tehdy dokončoval studia MW, dodal mně, ať to zkusím.
Minimum jsou tři roky (pokud jste génius nebo Hujer:), ale znám i lidi, kteří to zvládli za deset let. Já jsem to dokončila za 4,5 roku, což je velmi dobré. Ale znamenalo to čtyři roky bez pořádného společenského života – všechny dovolené a cesty byly spojené s vínem a veškerý volný čas jsem věnovala studiu a degustacím. Bylo to obrovské nasazení, takže když jsem to zvládla, byl to obrovský pocit úlevy i hrdosti.
Máte nějakou radu pro ty, kteří o MW uvažují? Stálo těch 4,5 roku intenzivního studia za to?
Rozhodně ano! Kromě kariérního postupu vám titul otevírá dveře, dodává váhu a respekt. Vaše názory jsou ceněnější, zvlášť v zahraničí, kde je MW komunita menší (v Británii je nás relativně hodně).
Je ale třeba říct, že je to velmi drahé studium a úspěch není zaručen. Snazší je to v zemích jako Velká Británie, kde máte přístup ke všem vínům světa. V menších trzích – například tady v Česku – je to mnohem obtížnější a musíte být připraveni hodně cestovat.
Jak se vám daří všechny ty teoretické znalosti udržet v hlavě? Máte ještě nějaké další cíle ve vzdělání, co se týče našeho oboru?
To je samozřejmě velmi těžké – není možné si udržet všechno z MW sylabu. Říká se, že nejvíc víte právě v den, kdy složíte teoretickou zkoušku.
Postupně si člověk udrží široký globální přehled, ale každý má své specializace. U mě je to Řecko. Už jsem přijala, že si nemůžu pamatovat všechno, ale v oblastech, na které se specializuji, se udržuji velmi aktuální. Troufám si říct, že jen málokdo, kdo není Řek, má takovou hloubku znalostí o řeckém víně.
Pojďme ještě k vínu obecně – jak byste osobně definovala „velké víno“?
Velké víno je takové, které vyvolá emoci. Takové, ke kterému se vracíte znovu a znovu, které vás dokáže ohromit i vyzvat zároveň.
Jaké trendy v současnosti utvářejí svět vína – a které podle vás vydrží?
Inovace: I tradiční oblasti si musí klást otázku, co udělat, aby přežily klimatické změny. Pokud regulační orgány apelací nereagují dost rychle, vinaři je opouštějí. Je to vlastně nedávno co Château Lafleur v Bordeaux oznámilo, že své víno bude uvádět jako Vin de France !
Styl vín: méně dřeva, méně technických zásahů, nižší alkohol. Vína, která vyjadřují odrůdu či region bez „make-upu“. Nemyslím si ale, že tento trend vydrží navždy – za deset let přijde další vlna změn. Vína jsou cyklická: dub se vrátí, těžší styly se vrátí…a pak zase upadnou v nemilost.
Pitelnost: vína se dnes často tvoří tak, aby byla příjemná a pitelná už mladistvá. Ne všechna vína mají být archivována tak dlouho, jako to bývalo kdysi. I velká vína, která dříve potřebovala roky, jsou dnes přístupnější mnohem dříve. A jak jsem již zmínila, velké víno je takové, které vyvolá emoci, ke kterému se vracíte znovu a znovu – to ale nutně nemusí znamenat archivní či staré víno.
Jak podle vás klimatická změna přetváří vinařskou mapu světa?
Vlastně ji přetváří už nějakou dobu. Burgundsko se potýká s horkem a sklízí stále dříve, Bordeaux povolilo výsadbu odrůdy Albariño, v Anglii dnes vznikají výborná tichá i šumivá vína. Víno se pěstuje až v Dánsku nebo Švédsku. Vinice se stěhují výš, odrůdy odolné vůči suchu získávají na významu.
Klimatická změna prospívá okrajovým oblastem (dokonce i Česku!), ale tradiční regiony bojují. Možná se jednoho dne dočkáme Syrahu v Burgundsku. Budou se tomu bránit, ale nakonec možná nebudou mít na vybranou.
Co by podle vás měl vinařský průmysl dělat lépe v oblasti udržitelnosti, inkluze či vzdělávání?
Inkluze je velké téma, zejména ve Velké Británii. Například hnutí Women in Wine je teď velmi silné. Jde o to, jak udělat obor přístupnější ženám, bez předsudků a sexismu. Jak jim pomoci dostat se do vedoucích rolí, podpořit je vzděláváním. Jedna z mých kamarádek je v tomto směru velkou osobností a snažím se zapojovat, jak to jde. Potřebujeme ale i více mužů, aby ženy skutečně mohly naplno uspět!
Jaký je váš názor na klesající spotřebu vína? Je to jen dočasný trend?
Bohužel si nemyslím, že je to jen dočasné. Lidé jsou dnes mnohem více orientovaní na zdravý životní styl a alkohol do něj nezapadá. I lidé z oboru pijí méně. Pro vinařství je to samozřejmě problém. Mladí lidé nepijí vůbec, nebo nepijí víno. Tradiční marketing vína neodpovídá způsobu, jakým dnes lidé informace přijímají. Klíčem je inovace.
Co si myslíte o bodovém hodnocení vín? Jste fanoušek tohoto systému? Jak hodnotíte vína vy sama?
Nejde o to, jestli jsem fanoušek. Body od určitých kritiků vína prodávají – tedy alespoň ta velká. Takže je potřebujeme, ať se nám to líbí nebo ne.
U běžných vín ale funguje spíš nadšení a odbornost. Sama body nepoužívám, pokud nejsem v porotě soutěže (jako Decanter nebo Great Greek Wines), kde je to nutné. Jinak si píšu detailní poznámky k degustaci, které mi stačí jako základ.
A co česká vína? Měla jste v posledních letech příležitost nějaká ochutnat?
Nepovažuji se za expertku, nemám tolik příležitostí česká vína ochutnávat. Dříve byla v Británii prakticky nedostupná, dnes už pár vinařství na trhu je – většinou naturálních. To je logické, protože naturální styl se často prosazuje v méně známých regionech.
Některá z těchto vín jsou výborná, ale jiná spíše nevyrovnaná. Dnes máme mnohem nižší toleranci k vadám – víme, že je možné vyrábět vína s nízkou intervencí, a přesto čistá a svěží. Vadná vína už podle mě nemají místo.
Obecně ale kvalita českých vín stoupá. Mladí vinaři, kteří cestují a mají širší rozhled, mění prostředí. Myslím ale, že je potřeba zapracovat na designu etiket a opustit vyšší zbytkový cukr (pokud nejde o sladké víno). V exportu toto nefunguje, i když chápu, že domácí spotřebitelé to stále ocení.
Vím, že v Bancroft Wines zastupujete Vinařství THAYA ze znojemska. Jak k této spolupráci došlo a co si o jejich vínech myslíte? Máte nějakého favorita?
Hledala jsem české vinařství, ale chtěla jsem vybrat to pravé – vhodné pro britský trh i pro naši firmu. Na Thaye mě zaujalo, že má více řad vín v různých cenových úrovních, ale všechna jsou dobře udělaná. To umožňuje různorodou obchodní strategii: některá vína fungují v maloobchodu či online, jiná v gastronomii, kde si cení terroirových vín.
Thaya nabízí výborný poměr ceny a kvality, navíc jsou konzistentní. To u některých českých vinařství chybí – styl se každý rok výrazně mění a spotřebitel pak nemá jasnou představu o identitě značky.
Důležité pro mě také bylo, že chci spolupracovat s příjemnými a férovými lidmi. V Thaye je tým velmi přátelský a vstřícný – to oceňuje i náš tým.
Plánujete během své návštěvy v ČR ochutnat i jiná vinařství?
Tentokrát ne. Jsme tu hlavně proto, že manžel chtěl navštívit Český Krumlov. Jedeme na masterclass na Moravu a pak hned pokračujeme dál. Bohužel není čas.
Závěrem si neodpustím dvě obligátní otázky…Jaká by byla vaše tří vína na pustý ostrov?
- Estate Argyros, Cuvee Evdemon Assyrtiko 2016
- šampaňské – těžko vybrat jedno, ale v poslední době si užívám Krug 2008
- ryzlink – je jich příliš mnoho skvělých! Takže třeba nějaký starší od Emmericha Knolla z Wachau, starý moselký v kategorii Spätlese nebo kabinett od Egona Müllera.
(pozn. redakce: tomu říkám vkus!)
… a která láhev na vás během kariéry udělala nejsilnější dojem?
To je těžká otázka, ale jeden zážitek mám v živé paměti. Během MW cesty do Řecka jsme byli na Santorini na večeři. Podávalo se nové víno – většina lidí jen srkala a povídala si. Já se napila a měla pocit, že se všechno kolem zastavilo. Nemohla jsem uvěřit, co chutnám – nejvíce minerální víno mého života.
Podívala jsem se po manželovi, který seděl na druhé straně sálu, a on hledal mě. Prožíval úplně stejnou reakci. Byli jsme ohromeni! Bylo to Estate Argyros, Cuvee Evdemon Assyrtiko z ročníku 2016. Od té doby jsme vypili dost podstatnou část jeho produkce – a pořád je to jedno z našich nejoblíbenějších vín.
Je vidět, že Lenka je právem zarytou ambasadorkou řeckých vín. Ještě jednou díky za rozhovor a za Winetalk.cz přejeme mnoho dalších úspěchů a skvělých vín do budoucna.
Cheers!
